Pro aktuální rodinnou dovolenou jsme po Dubaji zvolili další exotiku, a to 5 týdnů v Mexiku. Konkrétně Yucatán. Poučeni z minulé dovolené (s cestovkou) jsme vyrazili na vlastní pěst. Snažil jsem se najít co možná nejkratší a nejpohodlnější let. Nakonec vyhrála společnost Air France, letenku jsem bookoval 2 měsíce dopředu přes Student Agency, se kterými mám na vzdálené lety dobré zkušenosti. Dále jsme bookovali apartmán v Cancúnu na první 3 týdny. Minulá zkušenost s malým hotelovým pokojem v all inclusive nás přesvědčila, že to není úplně ideální kombo pro malé dítě. V apartmánu si částečně můžeme vařit (převážné obědy) a na večeři zajdeme do nějaké blízké restaurace.

1.den

Samotný let s Air France byl v pohodě, kamarád mě trošku vystrašil, že zdejší servis a jídlo je děs, ale nebylo to tak špatné. Rozhodně lepší než naše poslední zkušenost s nízkonákladovkou do Dubaje. Jídlo mi naopak docela chutnalo, což je u mě s podivem, a myslím, že holkám taky. Po příletu na mezinárodní letiště v Cancúnu musíte projit imigračním, papíry rozdají už v letadle. Česko má s Mexikem do 60 dní bezvízový styk, nicméně pán na imigračním byl značně nedůvěřivý. Pořád se ptal, kde máme v planu bydlet a chtěl, abychom ukázali potvrzení z Booking.com. A když mi chybělo ubytování na další 2 týdny, moc se mu to nepozdávalo. Nakonec nám dal vstupní razítko, ale docela rázně řekl „no more days“ (než našich plánovaných 5 týdnů).  Možná si myslel, že tu plánujeme zůstat nadobro, ale to vážně ne. 🙂

Domluvil jsem si odvoz pres naše první ubytování a přijela pro nás veselá Mexičanka Silvia, která na nás už z dálky mávala a poté nás objímala jako staré přátele. Cena odvozu byla 30 USD, taxík by vyšel dráž a Uber si na letiště nezavoláte. Hned po příjezdu jsme ještě vyrazili na nákupy základního jídla a hlavně repelentů, protože nás Silvia upozornila, že je kolem rezortu hodně komárů a posledních pár týdnů tady neustále pršelo. Po příjezdu do apartmánu jsme se ubytovali a plácli sebou do postele.

2. den

Další den jsme potřebovali nakoupit jídlo na vaření, a hlavně datovou SIM. Tak jsme se vydali směrem od našeho ubytování k Puerto Juares, odkud se vyráží lodi na nedaleký ostrov Isla Mujeres (Ostrov žen). Navštívili jsme celkem čtyři obchody, než jsme koupili alespoň něco k snědku. Byly to takové drobné obchody typu 7eleven, ale nic tu pořádně nebylo. Také s dorozumíváním ohledně nákupu datové SIM na 35 dni od Telecetu to bylo docela náročné – a to jsme chodili na hodiny španělštiny. 🙂

Cestou zpět jsme procházeli takovým barevným podloubím a koukali na skromné příbytky lokálů. Část cesty jsme procházeli kolem džungle, kde nás i za slunečného dne žrali komáři. Poté jsme vyrazili k pláži, kterou máme pět minut pomalé chůze od apartmánu, a trošku se vykoupali v moři. Večer jsme ještě vyrazili do nedalekého hotelu, kde jsme za 13 USD na osobu mohli využít bufet a 2 drinky. Jídlo nebylo bůhví jak úžasné, i drinky byly takové víc light.

3. den

Další den jsme vyrazili k bazénu u hotelu All Ritmo, který máme naproti a můžeme jej v rámci našeho pobytu využívat, stejně jako veškeré zázemí hotelu. U bazénu nebyl dopoledne prakticky nikdo, až v pozdějších hodinách se začal mírně plnit. Na oběd se vracíme vždy do apartmánu a po jídle uspíme dcerku. Já využil volný prostor k přesunu do většího obchodu Walmart pomocí Uberu za 70 pesos. Po cestě mi Francisco povyprávěl pár historek a taky to, že je tady taxikáři opravdu nenávidí (ostatně jako skoro všude po světě). Po nákupu jsem využil přistavený taxík a pán mi ukázal cenu 170 pesos. Snažil jsem se smlouvat, ale nakonec to bylo za 150 pesos s tím, že je to prý nejnižší možná taxa a za méně se nejezdi. No, alespoň mi pomohl s těžkým nákupem do auta. Večer jsme ještě vyrazili k moři a následně do blízké restaurace na seafood za 600 pesos.

4.den

Tento den byl čistě ve znamení odpočinku u moře.

5.den

Na doporučení Silvie jsem si naplánoval přesun do směnárny Money Exchange San Jorge s nejlepším kurzem široko daleko. Musel jsem zvolit taxi, protože Uber neměl v okolí žádná dostupná auta. Přece jen jsme tady spíše už na okraji. Po příjezdu do směnárny jsem byl nemile překvapen, protože po mně paní chtěla pas, který jsem si samozřejmě nevzal s sebou. Takže jsem ještě vyrazil na drobné nákupy do nedalekého obchodu. Ve větším supermarketu už naleznete vše, co u nás, ale má to pár specifik. Asi hlavní je to, že nekoupíte jedno pivo, ale vždy minimálně po šesti kusech. Další zajímavostí je nákup pečiva – musíte si dojít pro tác a naběračku k místnímu pánovi, naberete si, poté mu pečivo zanesete, a on ho zabalí a spočítá cenu.

Moc jsem ale nepočítal s tím, že budeme muset nakupovat tak často kanystry vody. Člověk si toho v ČR moc neváží, ale Evropa patří mezi málo míst na světě, kde vám z kohoutku teče pitná voda a je to ohromný luxus. Představte si, že musíte každý den nakupovat pětilitrový (5 kg) kanystr s vodou a řešit jeho dopravu. V ubytování jsme sice měli připravený obrovský kanystr, voda v něm ale bohužel nebyla právě poživatelná.

Cestu zpátky jsem absolvoval Uberem. Člověk si brzy uvědomí, jací jsou Mexičani milovníci retardérů. Najdete tady všechny druhy (plastové, standardní, ale i přírodní), a to co 5 metrů cesty. Nejlepší jsou takové ty neviditelné, které nejsou ani označené.

6.den

Tento den jsme vyrazili na náš první výlet na nedaleký ostrov Isla Mujeres. Nejdříve jsme se přesunuli do přístavu Juarez, nakoupili tři zpáteční jízdenky po 300 pesos (ano, i dvouleté dítě musí platit) a šli počkat na náš odvoz. U vstupu čekala armáda se psy vycvičenými k hledání drog a stejně jako na letišti si nás i tady pejsek pěkně očuchal. Pán nám ještě nabídl golfový vozík, který jsme si plánovali půjčit za zvýhodněnou cenu 800 pesos, a vyrazili jsme směr ostrov. Po cestě nás zastihl tropicky deštík, a protože jsme byli nahoře, museli jsme se v rychlosti odebrat do kryté části lodi. Pán s kytarou a technikou, který nám nahoře hrál, moc šťastný nebyl. Co se týče počasí, jsme tady v období, kdy v podstatě každý den alespoň jednou sprchne. Nejsou to ale nijak dlouhé přeháňky, maximálně patnáct minut. A i když prší, je teplo. Delší deště jsou v noci.

Na ostrově jsme si vyzvedli golfový vozík a vyrazili na nejoblíbenější severní pláž ostrova, kde bylo nádherně čisté moře bez vln. Další cesta směrovala na úplně opačný cíp ostrova, a to na jižní Punta Sur. Cesta trvala asi dvacet minut. Na skalnatém místě bylo ohromné množství leguánů všech velikostí. Následně nás cesta zavedla do záchranné stanice pro želvy, kde jsme strávili nějaký čas jejich krmením. Nakonec jsme se vrátili ještě na severní pláž, kde nás zastihla tropická bouřka. Tu jsem strávil v moři a byl to zajímavý zážitek. Po vrácení golfového vozíku, který se mi řídil kupodivu dobře (až na to, že moc dobře nebrzdil), jsme se vyrazili navečeřet. Poté už nás čekala cesta zpět, to jsme ale netušili, že jsme vychytali asi tu nejvíc busy hodinu dne, a čekali jsme minimálně hodinu ve frontě. Žádné přednostní odbavení s dítětem nehrozilo.

7. a 8. den

Po náročném předchozím dni jsme si dali odpočinek u bazénu, večer mě ale zastihla nějaká virózka, a tak jsem se zimnicí a zvýšenou teplotou ulehl a celý další den se kurýroval.

Mohlo by vás zajímat

František Szabó

([email protected]) Internetový podnikatel. Provozovatel webových portálů ve více než 20 zemích světa. Zastánce jednoduchosti a minimalismu. Investor a podporovatel decentralizace.

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *