Report z dalších 2 týdnů strávených v Cancúnu mě dostihla chřipečka, ale přesto jsme něco stihli zažít.

  1. den

Tento den byl věnován přesunu do našeho nového ubytování v oblasti Zona Hoteleria. Protože jsme ale měli v plánu ještě mrknout na nedaleké mayské naleziště, vydali jsme se dopoledne na prohlídku archeologické zóny El Meco. Je to drobná rybářská starobylá vesnice, kousek od pláže a v blízkosti džungle. Na místě bylo několik nosálů a pěkná zachovalá pyramida. Poté už jsme museli pobalit všechny naše věci a rozloučit se s naším prvním apartmánem v Mexiku.

Podařilo se mi domluvit větší taxi za 400 MXN s tím, že nám taxikář pomohl s bagáží a zastavil mi taky u Money Exchange. Tam se mi napodruhé podařilo vyměnit peníze a nezapomenout na pas. Docela mě překvapilo, jak moc lustrovali, proč chci měnit peníze, jejich původ, zaměstnavatele a tak dále. Přece jen jsem měnil USD na MXN, a ne naopak (kde bych to kvůli drogovým kartelům i chápal). Nakonec jsme se po kratším hledáním apartmánu ubytovali. Dostali jsme bezplatný upgrade na vetší byt se samostatnou ložnicí a obývákem.

Na dalším ubytování jsem nechal 2 týdny (pro aklimatizaci a nějaký ten pohodový čas s malým dítětem). Člověk musí zpomalit a vše trvá o trochu déle. Pětiminutová vzdálenost od moře je taková ideální procházka na 10-15 minut, kdy dítě objevuje spoustu zajímavostí a zastavuje se co 10 metrů, aby nám oznámilo, co je kde zajímavého.

  1. den

Další den jsem se necítil vůbec dobře, viróza se překlenula do chřipky a já raději hledal možnost ošetření. Využil jsem tedy svého pojištění k platební kartě FIO za 25 Kč/měsíčně po celém světě a pro celou rodinu. Komunikace s pojišťovnou proběhla bez problému, musel jsem si jen dobít kredit na Skype, abych mohl zavolat za normální cenu do ČR. Ochotný pán mě navedl na nemocnici, kterou měli ověřenou a řekl, že si všechny účtenky mám schovávat. Našel jsem si taxikáře, který mě za 500 MXN odvezl do nemocnice (taxíky tu jsou dost drahé) a řekl, že na mě klidně počká, aby mě mohl svézt i zpět. A že za čekání nic nechce. Byl to pohodový taxikář; normálně mi přijdou taxikáři všude po světě dost divní a raději využívám alternativní přepravce, ale tady Uber není moc rozjetý a hledání autobusu v mém stavu nepřipadalo v úvahu. Taxikář mě naučil pár sprostých mexických slovíček jako buenos nachas nebo panocha peluda. V moderní nemocnici o mě na přepážce vůbec nevěděli, protože pán z pojišťovny poslal požadavek na mou hospitalizaci s předplacením od banky na e-mail člověka, který byl na víkend pryč. Musel jsem tedy znova zavolat na pojišťovnu, aby poslali vše na správnou adresu, a nakonec mě ošetřil doktor s tím, že mi předepsal medicínu na chřipku – a pokud se to nezlepší, mám do dvou dnů nasadit antibiotika.

  1. den

Další den dopoledne se můj stav stále moc nelepšil, a tak jsem vyslal manželku na nákupy samotnou. Byla to její premiéra s hledáním taxíku v zahraničí, a vlastně i s nákupem. V nedalekém nákupním centru to zvládla na jedničku, já ji jen pro jistotu ještě sledoval pomocí svého telefonu na MacBooku přes lokátor. Moderní technologie umí být i velmi nápomocné a uklidnit člověka v těžkých chvílích. Odpoledne už se začala teplota snižovat a celkově už jsem se cítil o něco lépe. Holky vyrazily prozkoumat pláž, moře máme 5 minut chůze.

  1. den

Odpoledne jsem věnoval rekonvalescenci u bazénu, který máme hned u apartmánu. Večer jsme pak vyrazili do nedaleké restaurace, ale bohužel jsem moc neodhadl výběr místa a museli jsme přetrpět drahou večeři v superklimatizované restauraci. Bylo to trošku utrpení na mé dutiny, které ještě nebyly úplně v pohodě, ale nakonec jsme to nějak přežili. Zvlášť pro dítě jsou taková místa ale docela šílená. Emily si nemohla poběhat, musela být stále na místě, pořád nás otravovali číšníci a neměli jsme ani pořádně klid na jídlo. Takový typ restaurací obvykle nevyhledávám a už vůbec ne s dítětem. Takže poučení pro příště.

  1. den

Celou noc dost intenzivně pršelo. Trošku jsem se začal obávat, jestli nepřichází nějaká větší kalamita nebo hurikán, jejichž období je ještě do konce listopadu. Ale poslední byl v roce 2005 a předtím v 1988. Pravděpodobnost tedy spíše malá. Odpoledne, až se počasí umoudřilo, jsme vyrazili k nedalekému moři. Pláž je tu o dost čistější a širší než v předchozí lokaci, ale vlny jsou o dost větší. Kolem pláže jsou vybudované ohromné hotelové komplexy všech světoznámých společností, jako jsou Ritz, Hyatt, Sandos, Mariott nebo Hard Rock Hotel.

  1. den

Tento den byl v podobném znamení jako ten předchozí – dopolední bouřky a odpolední návštěva moře. Stavěli jsme hrady z písku, který je tu obzvlášť jemný, lepí se vám naprosto všude a těžko se ho zbavujete. Sledujete ty americké turisty s all inclusive v hotelech, kde za noc zaplatíte pět tisíc korun a více. Pro Američana v pohodě, pro Čecha drahé, tedy pokud tu chcete strávit 5 týdnů.

  1. den

Tento den jsme strávili u bazénu relaxací a večer jsme vyrazili do nedaleké italské restaurace, která byla dobře hodnocená na Google mapách, a navíc s venkovním posezením. Dorazili jsme na místo a restaurace byla trvale uzavřena. Podle map se tedy moc řídit nemůžete. Naštěstí jsme našli o kousek dále skvělou mexickou restauraci Hacienda Sisal, kde si manželka dala obří Vacational Margaritu. Celkově jídlo dobré, ale docela drahé: můj surf and turf (hovězí steak s ocasem humra za 900 MXN).

  1. den

Tento den jsme si vyhradili na výlet do nedalekého archeologického naleziště El Rey (král). V tom parnu jsme vyrazili pěšky a utíkali před deštěm, který nás nakonec naštěstí nedostihl. Nicméně cesta byla dlouhá 40 minut a dost úmorná. Později jsme tedy dorazili na rozsáhlejší mayské naleziště než jsme viděli předtím, budovy zde ale také byly mnohem méně zachovalé. Místo mělo ale zajímavou mystiku a všude bylo plno leguánů všech velikostí. Ty tu vidíte všude možně, i u hotelů. Mexiko je opravdu ráj leguánů. Po návštěvě El Rey jsme se vydali k nedaleké pláži a nápisu Cancun, kde jsme si museli vystát frontu a počkat hlavně na partu Číňanů, kteří potřebovali fotku ze všech možných úhlů a pozic. Už jsem je chtěl okřiknout, ať si pohnou, ale nakonec vypadli dobrovolně.

Na cestu zpět jsme vyzkoušeli místní hromadnou přepravu. Zaplatíte 12 pesos na osobu a stopnete si rozvrzaný starý autobus přemisťující se rychlostí světla. Je to docela rychlý a levný způsob přepravy, a nakonec jsme si jej docela oblíbili. Musíte si pouze zvyknout na to, že moc nečeká a po zaplacení se ihned rozjíždí a tedy neřeší, jestli sedíte.

  1. den

Tento den jsme věnovali dopolednímu pobytu u bazénu a odpolednímu výletu k moři. Toto kombo se nám osvědčilo, protože odpoledne už není u moře tak silné slunce a dá se tam najít i stín. Večer jsme vyrazili do nedaleké thajské restaurace, kde jsem si dal osvědčené Pad Thai, které se naší Emily ale moc nepozdávalo. Chtěl jsem si objednat mladý kokos, ale jako obvykle jej neměli, že prý pouze v barech u moře. Docela mě překvapuje, že nikde nenabízí takovou jednoduchou věc, která jim tu roste na každé palmě. V Asii kokosy koupíte téměř všude.

  1. den

Dopoledne jsem vyrazil na pobočku ALAMO nedaleko našeho apartmánu. Na mapě bylo místo jasně označeno, navíc mělo přes stovku recenzí. Původně jsem chtěl bookoval přes RentalCars, se kterými mám dobré zkušenosti, ale znervóznilo mě, že u půjčení auta vyžadují kreditní kartu (mám pouze debetní). Vím, že to chtěli i v USA, ale nakonec neměli s debetkou problém.

Pro jistotu jsem zavolal na podporu a tam mi poradili, že mám raději zajít na pobočku ještě před samotnou rezervací a zeptat se, zda mi kartu vezmou. Pokud by mi ji nevzali, přišel bych o platbu za zálohu. Při půjčení auta si autopůjčovna strhne ještě depozit za půjčení, který bývá s ohledem na výší pojistky od 1 000 USD výše. Dorazil jsem tedy na označené místo na mapě, kde měla být půjčovna – a tam absolutně nic, jen cesta a plot. Na mapě jsou zaznačena neexistující místa, pro příště už raději budu vše kontrolovat na Street View.

Dopoledne jsme vyrazili na nákup potravin a oběd do nedalekého nákupáku Soriana, U mexické restaurace už měli výzdobu na den mrtvých, což je největší mexický svátek od 30. října do 2. listopadu. V restauraci jsme si objednali jako předkrm guacamole, které udělali před námi, a potom quesadillas a burritos. Celkem jsem platil kolem 650 MXN, je to taková standardní útrata v normální restauraci, ještě jsme se nikde nedostali níže. V nákupáku měli také super obchod se suvenýry všeho druhu. Po marnosti, kterou jsem zažil s nákupem suvenýrů ve Vietnamu jde o příjemnou změnu a rozhodně tady bude z čeho vybírat nejen pro nás, ale i pro příbuzné.

  1. den

Nepřestává mě překvapovat, jak tady absolutně nefunguje jakákoliv předpověď počasí. Už se na ně ani nedíváme, protože vždy, když aplikace hlásí déšť, tak svítí slunce. A naopak. Po návratu od moře nás v apartmánu čekal děsivě vyhlížející papír připnutý u okna. Bylo nám oznámeno, že na balkóně je zakázáno sušit prádlo, ale kde si ho sušit můžeme už nezaznělo. Nakonec nám majordomka další den ukázala místo v jiném domě, kde je sušárna. Zvláštní pravidlo – asi nechtějí, aby jim tu cizí svršky narušovaly panorama.

Večer jsem měl v plánu konečně vyřešit půjčení auta pro další fázi našeho pobytu. Po klidných třech dnech strávených v Cancúnu (u moře s několika drobnými výlety po okolí) jsme se rozhodli, že na poslední 2 týdny půjčíme auto a uděláme si menší okruh po okolních městech a památkách Yucatánu. Podle Google map jsem si našel Rental Car Central u nákupního střediska La Isla, kam jsme se vydali busem. Přes Street View jsem si pro jistotu zkontroloval, zda se tam centrum opravdu nachází. Vydal jsem se k přepážce ALAMO a zarezervoval si auto přímo na místě.

Původně měli problém s debetní kartou, ale to hlavně z důvodu že u debetky banky blokují dost dlouho peníze, a trvá jím mnohem déle, než deposit vrátí na účet člověka, který si auto vypůjčil. Tak jim lidé třeba po měsíci volají a stěžují si, že jim deposit dosud nevrátili. Já jsem to vyřešil tak, že jsem si vzal nejvyšší možné pojištění (to v půjčovnách rádi vidí, protože jsou pokryty naprosto všechny věci a škody, a navíc na něm nejvíc vydělají) Za poměrně drahé pojištění 25 USD na den ale získáte klid a nemusíte skládat deposit 28 000 MXN, který vám bude blokován klidně déle než měsíc. Celkově stálo vypůjčení auta na 11 dní 7 800MXN včetně plného pojištění a dětské sedačky za 5 USD na den. Výhodou také je, že auto můžu vrátit přímo na letišti, takže nemusíme řešit dopravu až do konce našeho pobytu. Za taxíky už jsme utratili docela dost peněz, naštěstí jsme začali využívat autobusy za 12 MXN.

La Isla je zajímavý nákupní komplex s delfináriem, kde se můžete za 100 USD na pár desítek sekund pohladit delfína. Takovou atrakci jsme oželili a vyrazili do indické restaurace, kde jsme si dali klasické chicken tikka masala s třemi druhy naanu. Zajímavostí u restaurace bylo to, že měla v rámci účtu rovnou započítané dýško 15 %. Já se snažím takové dýško obvykle na cestách dávat i tak, ale ještě že jsem si toho všiml, protože bych jim ho jinak dal hned dvakrát.

  1. den

Tento den byl odpočinkový, dopolední bazén s odpoledním mořem. Asi vypadám jako fotograf, protože mě několik lidí požádalo o fotku, dokonce jedna partička s polaroidem hned několikrát. Večer jsme se vydali na pizzu do nedaleké restaurace Cheestr. Po cestě jsme se ještě zastavili ve vedlejším Hard Rock Hotelu, kde mají i vlastní prodejnu s merchem přímo pro tento daný hotel (trička Hard Rock Hotel Cancun) a také restauraci se známými hudebními artefakty.

Zajímavost, na kterou si budu při řízení dávat pozor – absolutně nikdo nepoužívá blinkry, a i když se setmí, tak mnoho aut vůbec nemá zapnutá světla. Do toho jsou všude poměrně šíleně rozjeté busy, které zastavují na mávání lidí v podstatě na místě.

  1. den

Tento den jsme se rozhodli zajet na místní trh s jídlem Las Palapas. Jedná se o čtvrť s pojízdnými stánky, a hlavně s dětským hřištěm pro místní. Využili jsme spoj autobusem R1. Původně jsem myslel, že autobusy tu nemají žádný systém, ale na internetu jsem narazil na okruhy, které jednotlivé spoje jezdí. Nemají konkrétní časy, ale člověk si musí hlídat číslo a vědět jaký okruh jede. Můžete se tak dostat za 12 MXN na osobu v podstatě na druhou stranu Cancúnu. Cesta byla trošku úmorná, protože autobus stavěl všem a lidé neustále přistupovali až byl nakonec narvaný k prasknutí. Samozřejmě to v něm pak nevonělo zrovna vábně. Po 30 minutách jízdy jsme dorazili na náměstí Las Palapas, které je umístěno mezi trhy Mercado 23 a 28, které plánujeme navštívit před odletem zpět do ČR.

Holky si pohrály na dětském hřišti, pak jsme si dali čtyřikrát tacos El Pastor za 40 MXN, Empanadas taky za 40 MXN a Churros za 30 MXN; zatím naše nejlevnější jídlo v Mexiku. Večer jsme se vydali autobusem zpět. Na jedné zastávce si navíc přisedl starší pán s kytarou a hrál nám staré dobré mexické fláky.

 

Mohlo by vás zajímat

František Szabó

([email protected]) Internetový podnikatel. Provozovatel webových portálů ve více než 20 zemích světa. Zastánce jednoduchosti a minimalismu. Investor a podporovatel decentralizace.

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *